Rabštejn nad Střelou je malebné město, které láká k výletům, ale také k poznání historie. Zachovaly
se kolorované fotografie z počátku XX. Století, které dokládají, že turisté rádi objevovali krásy přírody
a tajemné zříceniny hradu.
Soubory historických fotografií dokladují, že Pozdrav z Rabštejna byl vyvrcholením namáhavého výletu. První poválečný průvodce městem a jeho historií byl vydán v Liberci v místopisném nakladatelství. Autorem se stal vrchní učitel Adolfa Nürnberg a vydal jej v roce 1929 pod názvem:
Heimatliches aus Rabenstein a.d. Schnella (Zprávy z domoviny z Rabštejna nad Střelou).
Zprávy z domoviny z Rabštejna nad Střelou
Ucelená brožura se zabývala nejen místopisem, ale také historií města. Věcně dokládá ústně tradované pověsti a historky z Rabštejnského hradu a hlubokých lesů a provází zvídavého turistu po širším okolí. Průvodce je ukončen básní Eisenhammer (železný mlýn – kovárna). Dodnes je místními rodáky považována za Rabštejnskou hymnu.
OBSAH
Situační plánek Rabštejna a znak města
Všeobecně o městečku
Historické informace o městě Rabštejn
O poslední popravě
Návštěva břidlicového lomu
Pověst o založení města
Pověst o krkavcích a zlatém prstenu
Pověst o hraběcím kříži
Oblíbené procházky a výletní místa
Ke stažení CZ průvodce v PDF
Rozhovor s překladatelkou Rabštejnského průvodce z domoviny.
Místopisnou brožuru předkládáme v původní typografické podobě, psané švabachem. Překlad Mgr. Barbory Vackové je přepsán do moderní němčiny a následně do české verze včetně hudebně znějící básně Wilhelma Pleyera, který pocházel z chalupy Železného mlýna na Rabštejně.
Překlad německého originálu byl obtížný. Muzeum muselo vyhledat z množství německých překladatelů specialistu, který ovládá německý kurent (švabach-lomené písmo), kterým byly tištěny německé knihy i časopisy. Zároveň byla potřebná znalost odlišného německého nářečí, tak typického pro západ Čech.
Zeptali jsme se Mgr. Barbory Vackové, jak se jí pracovalo s původním znění Rabštejnských pověstí?
Překládat ze "švabachu" byla výzva - a kombinace jazyka první poloviny 20. století se zápisy ze středověkých kronik - no prostě bonbónek!
Dokonce si přesně vybavuji, kdy a jak jsem tu kterou kapitolu překládala: u "břidlicového lomu" jsem na příklad seděla s počítačem v kuchyni u jídelního stolu, popis budov a přilehlého okolí Rabštejna jsem páchala na lavici pod jabloní před chalupou v Beskydech a nad pověstmi o krkavcích a texty "úředního" charakteru jsem si lámala hlavu ve světničce s malými okénky s kanafasovými záclonkami tamtéž.
Do teď mám v živé paměti obraty a formulace, s nimiž jsem se trápila a které byly tak zapeklité, že ani rodilí mluvčí nepochopili řádně jejich smysl.
Velice si vážíme, že jste v rámci překladu, který jsme zadali elektronicky, vážila cesta do zdejších reálií.
Jak na Vás působila současnost v odstupu od textů, který činí více než 90 let?
Návštěva Rabštejna vyplynula zcela logicky ze dvou věcí: z touhy poznat místo, jež autor průvodce s takovou láskou a pečlivostí popisoval. Celý ten sešitek byl prodchnut poetikou a patriotickou horoucností.
Ty verše nakonec!!!! To byl teprve oříšek!!!
Snažila jsem se zachovat metrum i autorský styl. Asi to byly nekonečné hodiny, než jsem to vypilovala aspoň do "podoby podobné" originálu. Prošla jsem si část naučné stezky, vyšplhala k věži, přečetla všechny informační tabulky. Ať se čtenáři se radují z Průvodce, který je slohem i myšlením jiný než bývají ty současné.
Poznámka k veršům
Báseň Eisenhammer (železný mlýn – kovárna) je uvedená jako poslední kapitola v průvodci. Je velmi melodická a zručící jako řeka Střela. Byla ve své době pokládána za Rabštejnskou hymnu. Rabštejnský rodák, básník, Wilhelm Pleyer v knize Údolí dětství (Tal der Kindheit nebo Kindheit in Böhmen) s velikou nostalgii popisuje příběhy z údolí řeky Střely, které se staly.
Nadějný básník a úspěšný student s hlubokým vztahem k rodnému kraji Rabštejnsku se netají protičeskými názory. Brzy vstoupí do SdP a NSDAP, aby se jako aktivní nacista zapojil do boje proti Čechům. Je v nacistické říši úspěšný s románem o rasové podřadnosti Čechů, stává se válečným dopisovatelem z východní fronty. Spolu s dalšími nacisty byl po válce odsunut do Německa. Dožil v Mnichově se steskem po domově a nenávistnou nevraživostí vůči všemu českému. V Čechách je zapomenut.
